Podvýživa ohrožuje seniory víc než obezita

Jak by se měli starší lidé nejlépe stravovat, aby ochránili svojí imunitu? Dočtete se v rozhovoru s MUDr. Boženou Juraškovou, předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti. Zveřejněn byl 23.3.2020 v MF DNES.

„Podvýživa ovlivňuje hojení ran, vede k infekcím, může způsobit změny funkce zažívacího traktu,“ říká primářka Božena Jurašková.

Ivana Karásková, redaktorka MF DNES

Starší lidé se často odbývají v jídle a jeho vliv na zdraví podceňují. Předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti Božena Jurašková se při práci často setkává s tím, že senioři mají zkreslené představy o svých potřebách a chybné stravovací zvyklosti. Zdůrazňuje, že ve stáří fungují některé orgány jinak, což je třeba zohlednit. Oslabení jedinci pak s obtížemi zvládají zdravotní komplikace způsobené podvýživou a může jim to uškodit i v souvislosti s rozšířením koronaviru v Evropě.

Starší lidé někdy s oblibou říkají – já už toho tolik nepotřebuji, stačí mi kafe a rohlík. Mají pravdu?
To se právě zásadně mýlí. Geriatrie je vlastně takový protipól pediatrie. U dětí říkáme, že je výživa strašně důležitá, protože rostou a potřebují hodně živin a vitaminů. Zato u seniorů se to pořád podceňuje. Učím i na Univerzitě třetího věku a zjišťuji, že lidé jsou sice vzdělanější, přesto podléhají různým mýtům. Například se bojí přibírat ze strachu z obezity. Tohle riziko ale platí hlavně pro střední věk. Pro seniory je mnohem nebezpečnější podvýživa.

Mám tomu rozumět tak, že senioři jedí méně, než by měli? Vždyť už nemají tak velký výdej energie.

Oproti mladší věkové kategorii nemají. Zvýšená energetická potřeba ale nastává v případě akutního onemocnění. Aby nemoc zvládli, potřebují více energie a tu získají jedině z dostatečné a pestré stravy. Správná výživa zabraňuje infekčním komplikacím, urychluje doléčování. Je to věc bílkovin, ale i dostatečné tvorby protilátek proti infektům.

Jenže ve stáří většinou ubývá chutě k jídlu. To je ten důvod, proč senioři obvykle jedí méně, než by měli?
Příčin je řada. Může se na tom podílet špatný chrup, potíže s polykáním, větší pocit sytosti a z velké části také psychika. Dnes umíme vyléčit ledasco, ale při zhoršeném zdraví se člověk dostává do deprese a jedním z prvních příznaků deprese je nechutenství.

Měli bychom si tedy dát ve stáří dvojnásob záležet, aby bylo jídlo co nejchutnější?
Ano, to měli. Při přípravě je dobré více používat bylinkové koření namísto jednotvárného ochucení pomocí soli a pepře. Výraznější chuť napomáhá trávení. V rodinách seniorů to bohužel probíhá mnohdy spíš naopak. Žena cítí povinnost postarat se o jídlo, ale třeba už není úplně fit, takže takříkajíc na sílu něco uvaří. Jídlo ovšem nemá patřičné živiny, nenahradí energetickou potřebu. Mnohdy mají senioři jedno jídlo dva až tři dny. To je pak lepší zajistit donáškovou službu hotových jídel.

Mění se ve stáří nějak fungování trávicího systému?
Ano. Stáří je hodně o atrofii jednotlivých orgánů a o kolagenu, kdy se dříve pružná tkáň stává méně elastickou. Napětí žaludečního svěrače povoluje, leckdy se objevuje žaludeční kýla. Mění se i sekrece žaludečních šťáv a trávicí enzymy, což může způsobovat zácpu nebo naopak průjmy. Člověk má snáze pocit sytosti. Hůře fungují ledviny, proto musíme ve stáří také víc pít, aby se lépe eliminovaly z organismu toxické látky.

Více než ve středním věku?
Ve stáří je potřeba navýšit přísun tekutin o 500 ml. Senioři si často neuvědomují pocit žízně, nastupuje nechutenství, apatie. Záleží i na množství a druhu léků, které užívají. Je to takový začarovaný kruh. Senioři málo pijí, aby nemuseli často na WC. Nejsou už tolik pohybliví, projeví se u nich svalová slabost a závratě, v důsledku dehydratace ztrácejí rovnováhu, padají a objevují se fraktury kostí. Proto bývají traumatologie přeplněné zlomeninami krčku kosti stehenní.

Setkáváte se i s tím, že se senioři špatně stravují, protože šetří? Nebo že na kvalitní jídlo nemají?
Jistě se tato okolnost mezi důvody také objevuje, ale myslím, že valná část důchodců na tom tak špatně není. Navíc existují přece sociální dávky. Tam, kde je to možné, by měly děti víc sledovat stravu rodičů. Zkontrolovat obsah lednice a v případě potřeby jim vypomoci. Sociální situaci seniorů by měli znát jejich praktičtí lékaři a případně zasáhnout.

Dokážou praktičtí lékaři podvýživu zachytit?
Bohužel ne vždycky. Není to v náplni preventivních prohlídek. Pokud má praktický lékař podezření na podvýživu, vyšetření jsou běžně dostupná a nejsou drahá. Velká šance rozpoznat podvýživu je například při předoperačním vyšetření, kdy se dělá řada laboratorních testů. Na stavu výživy před operací a po ní závisí doba doléčení i následné rekonvalescence. Když někdo ve stáří nápadně a rychle neúmyslně hubne, nevěstí to většinou nic dobrého. Měl by co nejdříve vyhledat lékaře, aby se vyšetřila příčina.

Je zdravá strava pro seniory něčím specifická?
V zásadě ne. Měla by být pestrá a pravidelná, bohatá na všechny důležité živiny, hlavně bílkoviny, které urychlují doléčování, vitaminy, stopové prvky a hrubou vlákninu. Je pravda, že například ovoce starší lidé někdy neukoušou, nebo luštěniny způsobují větší plynatost. Ale to všechno je řešitelné. Jablka si mohou upravit třeba jako pyré nebo kompot. Zeleninu nastrouhat. Specifická je výživa samozřejmě v případě určitých onemocnění.

Podle gerontologů je období do 74 let charakterizováno jako rané stáří, do 89 let vlastní stáří a nad 90 let se jedná o dlouhověkost. Liší se nějak v těchto etapách života potřeby lidí, pokud jde o kvalitu jídla a jeho množství?
Ani bych neřekla. Já podobné rozdělování nemám moc ráda, protože kondice ve stáří je velmi individuální a nezávisí na věku. Kalendářní věk není totožný s biologickým. Podívejte se jen, kolik profesorů nad 80 let přednáší na vysokých školách, kolik máme politiků v seniorském věku. Někdo naopak vypadá sešle už v pětapadesáti. K nám geriatrům by se měl člověk dostat až tehdy, kdy má řadu zdravotních potíží a hrozí mu snížení soběstačnosti. Pak je zbytečné, aby chodil po deseti specialistech, když může pomoci jeden geriatr.

Geriatrie se věnuje nemocem ve stáří, kdo je vlastně vaším typickým pacientem?
Máme v péči rizikové seniory, kteří trpí řadou chronických onemocnění a jejich komplikacemi, například snížením či ztrátou soběstačnosti, sníženou pohyblivostí či paměťových funkcí. Ty, kteří užívají spousty léků. Naším hlavním úkolem by mělo být zlepšit jejich kvalitu života. Ti zdatnější nás vůbec nepotřebují. Ti ať navštěvují jednotlivé specialisty.

Jak se může špatná nebo nedostatečná strava odrazit na zdravotním stavu?
Důsledkem bývají imunitní či minerálové poruchy. Podvýživa ovlivňuje hojení ran, vede k infekcím, může způsobit změny funkce zažívacího traktu. Zejména pro člověka, co trpí arytmií, je důležitý draslík, fosfor a hořčík. Svou významnou roli mají vitaminy a stopové prvky. Zinek a také selen. Ten u nás v potravinách chybí, ale dá se koupit jako potravinový doplněk. Uplatňují se u řady onemocnění, kde se vyskytuje nejen psychický stres, ale i orgánový.

Co si mám pod orgánovým stresem představit?
Vzniká při těžším onemocnění a dochází při něm k řadě biochemických pochodů poškozujících jednotlivé orgány. U některých například onkologických onemocnění je nutná nutriční podpora kvůli prevenci infekčních komplikací. Když jsem sloužila na oddělení urgentního příjmu, vídala jsem umírat například onkologické pacienty nikoliv na vlastní nádorové onemocnění, ale na jeho komplikace, nejčastěji zápal plic. Oni kolikrát dostávají drahou biologickou léčbu, ale po chemoterapii mnohdy zvracejí, trpí nechutenstvím, depresí a dostávají se tak snadno do podvýživy se všemi jejími negativními důsledky. Při riziku podvýživy by měli obdržet takzvané sippingy, mám na mysli různé typy nutričně obohacených nápojů, kterých je dnes na trhu spousta. To by se mělo v nemocnicích a léčebnách hlídat.

Starší lidé berou kolikrát spousty léků od různých specialistů. Je zapotřebí i tuto okolnost v jídle nějak zohlednit?
Tady bychom my geriatři měli umět pomoct. Pokud je někdo přecpaný dvaceti léky za den, nemá pochopitelně chuť k jídlu. Může také nastat vzájemné negativní působení léků, proto je třeba neustále medikaci přehodnocovat, v některých případech spolupracovat s klinickými farmaceuty.

Nemáte pocit, že to lékaři s předepisováním léků seniorům někdy přehánějí?
Bohužel to tak někdy je. Naši geriatričtí pacienti mívají ale řadu chorob a jednotliví specialisté, co jim předepisují léky, o sobě často vzájemně nevědí. Za několika obtížemi může být jedna příčina, třeba deprese. Pět léků klidně může nahradit jeden. Stává se také, že pacienti záměnou léku od jiného výrobce užívají zároveň s novým lékem i ten původní. Pacient ve vyšším věku si není schopen zapamatovat, že se jedná o ten samý medikament, což je velký nešvar doby.

Dá se s tím něco dělat?
Nepochybně. Je nutné ve vyšším věku provádět neustále revize užívaných léků. Myslím, že stále neumíme vnímat specifiku vyššího věku ve farmakoterapii. U dětí se dávkuje podle hmotnosti, ale u seniorů se to moc nevnímá. Těm dáváme stejné dávky jako u lidí středního věku. My doporučujeme u některých léků nižší dávky s ohledem na jejich funkční orgánové změny, jenže farmaceutické firmy moc nedělají studie nad 80 let věku. Přitom právě tito senioři užívají nejvíce léků.

Můžete na závěr shrnout už řečené do základních doporučení, kterými by se starší člověk v jídle měl řídit?
Ono je to vlastně jednoduché. Důležité je pestré, pravidelné jídlo (menší porce, ale často) s dostatkem ovoce a zeleniny, hrubé vlákniny a vyhýbat se tučným pokrmům. Nezapomínat na mléko a mléčné výrobky, především zakysané produkty, tvrdé sýry. Důležité je rovněž rozložení jídla během dne, kdy k večeru má být již nejmenší množství. A poslední jídlo zhruba tři hodiny před spaním. Jako nejzdravější se ukazuje středomořský typ stravy, kde se nezapomíná na ryby. Tento model se v řadě studií ukazuje jako nejlepší v prevenci proti nárůstu kardiovaskulárních neurodegenerativních a nádorových onemocnění.

Článek vyšel 23. 3. 2020 v MF DNES.